Síť čerpacích stanic je v České republice velmi hustá, ale v některých případech je vhodné ve vozidle přepravovat náhradní pohonné hmoty. Někdy je to i nutné. Pokud jste někdy absolvovali cestu po D1 například po půlnoci, sami jste viděli, jak se počet tankovacích míst najednou povážlivě zmenšuje.
Pohonné hmoty, ať se jedná o benzín nebo o naftu motorovu, jsou klasifikované jako nebezpečné, to asi nikoho nepřekvapí. Jsou klasifikovány jako hořlavé kapaliny (byť s rozdílnou mírou nebezpečí) a jako látky ohrožující životní prostředí nebo jako látky nebezpečné životnímu prostředí - to podle toho, z jaké legislativy na ně hledíte. Pak možná nikoho nepřekvapí, že máme omezeno, kolik náhradních pohonných hmot můžeme ve vozidle přepravovat. Samozřejmě se bavíme o soukromých osobách - běžných občanech a nikoliv o řidičích profesionálech. Debatu o tom, že řidič s nájezdem 50 000 km ročně je vlastně také profesionál, bych nechal na jiné téma. Takže zpět k soukromým osobám. Pro ně a hořlavé kapaliny jsou nastaveny dva limity, a to 60 litrů v jedné nádobě a 240 litrů v jednom vozidle celkem. Ano, jeden 200 litrový sud tyto limity překračuje. Tyto limity jsou předepsány obecně pro hořlavé kapaliny, takže se nerozlišuje, jestli se jedná o naftu motorovou, benzín ale i o barvu nebo ředidla apod. Pokud se ptáte, kde tyto limity najdete, tak ve Sbírce zákonů nikoliv, ale ve Sbírce mezinárodních smluv už ano. Jsou předepsány v Evropské dohodě o mezinárodní silniční přepravě nebezpečných věcí (ADR), jejímž signatářem jsme již od roku 1987, takže pokud jste měli na jazyku nějakou jedovatou připomínku směřující k Evropské unii, tam by směřovat neměla, ADR spadá pod OSN. Mimochodem, palivové nádrže vozidel určené pro jejich provoz mohou být až do objemu 1 500 litrů a náhradní pohonné hmoty se do tohoto limitu nezapočítávají.
