Může jít o významný posun v japonské strategii zaměřené na dekarbonizaci ekonomiky. Japonsko nedisponuje volnou půdou k výstavbě fotovoltaických nebo větrných elektráren, ani zásobami fosilních paliv. Vodíková ekonomika tak představuje slibný zdroj do budoucna, a to i v případě, že by bylo nutné palivo dovážet. Podle společnosti Ways2H je výroba čistého vodíku pomocí odpadu levnější než využívání obnovitelných zdrojů. Země vycházejícího slunce čelí problému, jak naložit s ohromným množstvím jednorázového plastového odpadu. Každoročně se jej v zemi vyprodukuje kolem 9,4 milionů tun. Na každého Japonce v roce 2019 průměrně připadlo 37 kilogramů plastového odpadu. Ten se nerecykluje přímo v Japonsku. Osm procent odpadu míří na skládky, 12 % se vyváží a 67 % se spaluje. Každoročně se tak uvolní do atmosféry kolem 13 milionů tun CO2.
Využití plastového odpadu k výrobě čistého vodíku by tak pomohlo vyřešit hned dva velké problémy. Japonské společnosti by mohly produkovat čistý vodík z nashromážděného plastového odpadu. Ten se nejprve rozmělní a následně spaluje za nízkých i vysokých teplot ve zplynovacích pecích. Dochází k přeměně na syntetický plyn, který obsahuje oxid uhelnatý a vodík. Následně se přidávají vodní páry, aby se zvýšila koncentrace H2. Na závěr se páry pomocí adsorpčního činidla odstraní.
